Téma diskuse

Perníkové nápady

Ahoj holky,
ještě jednou vám všem moc děkuji za milé komentáře a za přijetí mezi vás.
Protože se ptáte, kde beru nápady a chválíte jak umím malovat, zkusím to popsat a vysvětlit pro všechny naráz.
Tvary jsou podle obrázků. Někdy je to obrázek převzatý zcela, jindy si posháním více obrázků a z těch pak seskládám a vytvořím svůj vlastní návrh. Obrázky sháním všude možně - omalovánky, z netu, nebo když kdekoliv něco hezkého uvidím, vyfotím si to a uložím do archivu a pak z toho čerpám.Namalovat něco sama neumím, proto potřebuji ty obrázky jako základ a dotvořit už to pak dokážu sama. Na perník si však ty složité tvary musím předznačit, namalovat to jen z placu bych nezvládla.
Perníčky mě provází už od dětství, kdy nám je dělala mamka na Mikuláše. Byly to klasické tvary –čert, Mikuláš (formičky na ně měla mamka staré ještě z domova od své maminky a máme je dodnes) + další drobné kousky a samozřejmě nesměla chybět chaloupka viz. čb foto v galerii).
Když jsem byla větší, začala jsem to taky zkoušet. Tenkrát jsme malovaly kornoutkem z pauzáku a používaly formičky, které byly v té době k dispozici. Taky jsme měly pár papírových šablonek např. ježibabu, Jeníčka a Mařenku…Jednou jsme objevily inzerát v novinách na zhotovení vykrajovaček a nechaly si pár tvarů zhotovit.
Při rozhodování, kam půjdu na školu (chtěla jsem jít na učitelku MŠ) sehrálo roli to , že jsem prý měla hezký grafický projev, bavilo mě rýsování, a byla jsem nasměrována na stavební průmku. Krom toho rýsování mě stavařina moc nezaujala. Přesto jsem školu dodělala a do mateřské v tom oboru pracovala.To jen na vysvětlenou odkud pramení moje „úchylka" pro přesnost.
Na mateřskou jsem šla v roce 90 a v té době se v Brně na trhu objevila paní, která prodávala formičky mnoha tvarů a taky specielní špičky na zdobení vlastní výroby. Byl to zázrak, byly tenoučké, z plastu a fantasticky se s nima zdobilo. Vykrajovačky dělal její manžel a u něho jsem si taky nechala spoustu tvarů udělat na zakázku. Tak se sortiment rozrůstal. Pořád ale šlo o menší kousky- krom perníkové chaloupky, která byla veliká i s okolím a ve dvojím provedení, neboť jsem ji dělala svým klukům a taky synovcovi. Měli je každý rok na Mikuláše(viz. další foto v galerii)
Když starší syn nastoupil do školky, udělala jsem chaloupku dětem na Vánoce. Pak za mnou přišla jedna paní učitelka s prosbou, jestli bych jí neudělala velikého zajíce. Měla jsem z toho strach, ale zajíce jsem ještě zvládla. Horší bylo, když další paní učitelka chtěla kluka na skejtu. Na to jsem si netroufala, ale ona, že určitě něco vymyslím a bylo to. Přemýšlela jsem jak to udělat a začala se shánět po nějakém obrázku. Ten se mi nakonec podařilo sehnat, ale problém byl jak jej namalovat na perník, aby to trochu vypadalo, protože (jak už jsem psala) neumím malovat PlačemPlačem . Tehdy jsem došla na nápad si obrázek předkreslit. Tím započala éra zdobení i větších a složitějších kusů. Nejdřív jsem z toho měla mindráky, že si předkresluju, ale časem jsem zjistila, že to není nic neobvyklého, že tak zdobí i jiné perníkářky a dokonce i samotní cukráři profesionálové (myslím, že to bylo v receptáři).Jen metodu mám odlišnou. Takže to, co potřebuji aby bylo souměrné nebo je složité, maluji tímto způsobem. Menší a jednodušší tvary – vánoční, mikulášské,velikonoční a jiné drobné dětské kousky zvládám malovat klasicky. I tyto figurky a tvary (především ty kupované)však prošly několika fázemi než dostaly konečnou podobu, která se mi líbila.
Celou tu dobu, jako každá z vás, se snažím vychytávat nedostatky v pečení i zdobení. Naučila jsem se dělat(nedokonale) i ty špičky, protože paní, co je dělala, měla pak jiný materiál a už to nebylo ono, ani tak tenoučké nebyly. A už se ztatila i z trhu.
Spoustu inspirace nacházím i tady mezi vámi, v časopisech a knížkách o pernících, kterých mám velké množství. Tady bych reagovala na téma kopírování. Myslím si, že každý má svůj styl, kterého se víceméně drží a i když něco okopíruje, je to vždy něco nového. Někdo řekne, že je to ukradený nápad. Pokud bych to "ukradla" z něčí webové stránky, tak to ještě beru, ale jestliže někdo dává své perníky do časopisů a na stránky určené k inspiraci, pak se nemůže zlobit, že se někdo inspiruje. Spíš by ho to mohlo těšit. A to si myslím, že je případ nás všech na těchto stránkách, jak jsem měla možnost vyčíst z většiny vašich příspěvků. Líbí se mně právě to , že si navzájem poradíte a nenecháváte si to zkušenosti pro sebe. BozkávamBozkávam Vím, jak jsem byla i dřív vděčná za každou dobrou radu, kterou jsem někde vyčetla jako např. čím potírat perníčky, aby byly lesklé. Bylo to v nějakém stařičkém časopise a dodnes za to té paní děkuji, že to tam uvedla. Mrkám ;-).
Když už jsem se tak rozepsala, dávám k úvaze, jestli se nechcete přidat a napsat něco málo i vy o svých začátcích. Mrkám
Petra ÚsmevÚsmevSlnkoSlnkoSlnko

Fórum: 

Peťo, v knihovně tu knížku nemají, ale debatovala jsem se zelinářkou a ta ji má. Paní Dvořákovou zná osobně a mívá od ní i perníky. Tak jsem ji poprosila, jestli by mi knížku nepůjčila. Slíbila, že půjčí. Pak Ti napíši, jak se mi líbila. SlnkoSlnkoSlnkoKvietokKvietokKvietokBozkávamBozkávamBozkávam

Ťukla sis i na odkazy? ÚsmevSlnko

Stránky


Back to Top